Syndrom zmrzlého ramene je velmi bolestivým stavem, omezujícím celkovou hybnost ramenního skloubení. Intenzita pociťované bolesti je natolik výrazná, že omezuje běžný způsob života nejen znemožněním abdukce a zevní rotace horní končetiny, ale bolest bývá většinou přítomná i v klidovém stavu a dokáže dokonce budit i v noci.
Primární příčinou syndromu zmrzlého ramene je vznik spoušťových bodů (trigger pointů) ve svalovině podlopatkového svalu (musculus subscapularis). Spoušťové body jsou ve své podstatě „mikrokřeče“, kterých se tělo, respektive svalové vlákno, nedokáže samo zbavit. Svalové vlákno, ve kterém se vytvoří spoušťový bod, je nedostatečně zásobeno krví a z tohoto důvodu je zároveň nedostatečně zásobeno živinami a kyslíkem, přičemž se v něm zároveň hromadí toxiny a metabolity. Zjednodušeně řečeno, spoušťovým bodem postižené svalové vlákno se nachází v krizovém režimu a nemůže normálně fungovat.
Syndrom zmrzlého ramene se projevuje zejména bolestí v oblasti lopatky, zadní strany paže a pásku širokém cca 5 cm okolo zápěstí. Přítomnost těchto bolestivých míst a zejména jejich kumulativní přítomnost je poměrně jasným signálem, že je potřeba diagnostiku zaměřit právě na oblast podlopatkového svalu.
Podlopatkový sval je velmi špatně přístupný, protože je téměř celý krytý právě lopatkou samotnou. Navíc, jednou z jeho základních funkcí je přitahování lopatky k hrudnímu koši. O co víc je tento sval hůře přístupný, o to více je zásadní správné ošetření existujících spoušťových bodů.
Poměrně častou chybou při ošetřování spoušťových bodů podlopatkového svalu je záměna za ošetření spoušťových bodů ve velkém a malém oblém svalu (musculus teres major a musculus teres minor). Oba zmiňované svaly totiž začínají na spodní vnější straně lopatky a probíhají v těsné blízkosti místa, kde je fyziologicky možné podlopatkový sval, respektive spoušťové body ošetřit.
Ve své praxi se mi osvědčily dva možné způsoby. Prvním je ošetřování v sedu, kdy je klient posazen na stoličku bez opěradla, udržuje vzpřímený posed a horní končetinu dotčeného ramene má volně spuštěnu do prostoru klína mezi dolní končetiny. V této poloze je možné palcem nahmatat spoušťové body poblíž vnější hrany lopatky, více kraniálním směrem. I přes relativně přístupnou polohu podlopatkového svalu je zapotřebí palec ošetřující ruky silně zanořit pod lopatku, což je provázeno poměrně značným diskomfortem pro ošetřovaného. Pocit nepohodlí až do intenzity bolesti však ošetření spoušťových bodů podlopatkového svalu doprovází naprosto vždy. Proto je naprosto nezbytné s touto realitou počítat.
Druhou možností ošetření podlopatkového svalu je v poloze klienta v leže na břichu, za současné co největší možné elevace lopatky směrem od hrudníku, které je možné dosáhnout položením hřbetu dlaně dotčené horní končetiny (při současném ohnutí končetiny v lokti) na křížovou kost (os sacrum). Při této poloze klienta je lépe přístupná část podlopatkového svalu bližší vnitřnímu okraji lopatky (scapula).
Jak jsem již uvedl, ošetření spoušťových bodů v podlopatkovém svalu je provázeno poměrně značným nepohodlím, které však velmi rychle ustupuje a úleva, včetně okamžité zlepšení motoriky dotčeného ramene, nastupuje v řádu desítek vteřin.
Po ošetření syndromu zmrzlého ramene pomocí manuální techniky odstranění spoušťových bodů v podlopatkovém svalu je nezbytné v následujících 48 hodinách dodržet klidový režim, sval nijak nepřetěžovat a dodržet kvalitní hydrataci čistou vodou. Po uplynutí zmíněných 48 hodin je vhodné do své denní rutiny zahrnout speciální protahovací cviky zaměřené právě na podlopatkový sval.
Syndrom zmrzlého ramene je poměrně dobře diagnostikovatelným a řešitelným problémem. Pokud vás tedy bolesti lopatky, zadní části paže a zápěstí trápí a nejedná se o traumatické úrazové poranění skloubení nebo kostí, existuje více než velká míra pravděpodobnosti že korektně provedené ošetření podlopatkového svalu může pociťovaný problém během jednoho až dvou ošetření vyřešit.
Masáže Kuřim – Petr Blatný