Kdy už mě ta záda přestanou bolet?

Kdy už mě ta záda přestanou bolet? To je otázka, kterou si každý bolestí zad trpící člověk pokládá snad každý den. Takže, kdy že ta záda přestanou bolet?

Odpověď na otázku

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Záda, ať už v bederní, hrudní či krční oblasti přestanou bolet tehdy, když je odhalena skutečná, tedy primární příčina zdroje bolesti a ta je následně řešena. Pokud vyloučíme bolesti zad způsobené složitými polytraumaty páteře, pak naprosto převážná část bolestí bederní, hrudní a krční oblasti zad je generována dlouhodobou dysfunkční statikou těla.

Přeloženo do lidštiny

Statika těla stojí, a to do slova, na dvou hlavních pilířích. Na pravé a levé noze. Když je lidské tělo zcela zdravé a funguje správně, délka pravé a levé nohy je identická. Zajímavým a zároveň silně kontradikčním statistickým údajem dnešní moderní doby je skutečnost, že cca 90% celosvětové populace má rozdílnou délku pravé a levé nohy v rozmezí 1 až 4 cm. Ještě zajímavější je, že naprostá většina takto dotčené populace si tohoto rozdílu v délce končetin není vůbec vědoma.

Rozdíl v délce dolních končetin roztáčí obrovský kolotoč na sebe navazujících souvislostí, které ve svém kumulativním důsledku způsobují chronické bolesti zad.

Kolotoč souvislostí ve své plné kráse

Nestejná délka dolních končetin (dále jen DK) nás doprovází na každém kroku. Každý krok delší končetinou je krokem „do schodů“ a každý krok kratší končetinou je krokem „ze schodů“. Když tělo virtuálně rozdělíme mediální rovinou na dvě identické zrcadlové poloviny, pak při každém kroku levá a pravá polovina těla vykonává mírně odlišné pohybové algoritmy a zapojuje svalové skupiny rovněž odlišným způsobem. Jedná se o rozdíly nepatrné. Ale i tyto nepatrné odlišnosti nabydou s počtem opakování a dlouhodobým časovým rámcem (bavíme se i o desítkách let lidského života) významných rozměrů.

Každý často opakovaný pohyb lidského těla je dříve či později zautomatizován. Mozek mu vytvoří tak zvaný pohybový algoritmus, tedy určitý podvědomý program, který daný pohyb řídí a my už mu nemusíme věnovat svoji pozornost, a tím uvolňujeme svoji mozkovou kapacitu na akutnější a aktuálnější procesy, které vyžadují naše soustředění. Zádrhel ovšem nastane tom, že pohybový algoritmus nestejně dlouhých DK, je dysfunkčním pohybovým algoritmem (dále jen DPA). DPA diametrálně odlišně zatěžuje kloubní spojení a svalové řetězce pravé a levé poloviny těla.

Když se aktivně nepohybujeme, tak stojíme, sedíme nebo ležíme. I tyto statické akce jsou v průběhu našeho života mozkem zautomatizovány a stávají se tzv. posturálními algoritmy (dále jen PA). Z pohledu bolesti zad jsou nejzajímavější PA ovládající vzpřímený postoj. Jestliže patříte k té části populace, která má rozdílnou délku DK, pak právě vzpřímený postoj PA je prvním indikátorem této skutečnosti. Co tím myslím? Když se postavíte do normálního vzpřímeného stoje, vaše fyziologická (přirozená) statika by se měla nacházet v mediální ose těla – tedy v ose kudy prochází od shora dolů páteř. Takto fyziologicky přirozená statika rozloží váhu vašeho těla rovnoměrně mezi pravou a levou DK. Obě DK tedy nesou stejné zatížení, stojíte v přirozeném, ale pevném postoji a můžete takto vydržet opravdu dlouhou dobu.

V případě, když je délka DK rozdílná, pak je rovnovážná osa fyziologické statiky posunuta ze středu laterálně (směrem k vnější straně) na stranu kratší končetiny. V realitě běžného života pak člověk s nestejnou délkou DK velmi omezeně nebo vůbec nevydrží stát na obou DK a preferuje postoj s jednou pokrčenou, předkročenou nebo ukročenou DK (tou delší) a svoji váhu převážně přenáší na kratší, stojnou DK. Tímto způsobem je pak polovina těla spojená s kratší DK zatěžována cca o 20% větší zátěží nežli polovina těla s delší DK. Dysfunkční posturální algoritmus je na světě.

Dysfunkční pohybové i posturální algoritmy výrazně ovlivňují funkcionalitu kloubních spojení, postavení kostí a s nimi spojených svalových řetězců.

Lidské tělo s dysfunkční statikou má kloubní spojení a postavení kostí mimo svoji fyziologickou normu a tím pádem klouby vykonávají svoji práci v jiných než zamýšlených drahách, úhlech a jsou samozřejmě i jinak než fyziologicky zatěžovány. Z dlouhodobého časového hlediska může dysfunkční postavení kloubních spojení vést až k jejich degenerativním změnám. Bolest kloubů je tedy více než pravděpodobná.

Dysfunkčnímu postavení a zatěžování kostí a kloubů samozřejmě odpovídá i nestandardní  zatěžování souvisejících svalových řetězců. Aby byly dysfunkční pohybové a posturální algoritmy udrženy, nezbytně dochází k nastolení nestejného svalového napětí pravé a levé části těla (ve smyslu mediální roviny). Svaly a svalové řetězce jedné poloviny těla mají hypotonické napětí (více rozvolněné) a svalovina druhé poloviny těla se nachází v hypertonu (větším než fyziologickém napětí).

Svaly s větším či menším nežli fyziologickým svalovým napětím nefungují korektně. Zejména u svalů s větším svalovým napětím dochází při dlouhodobém setrvání v tomto stavu k nedostatečnému zásobení kyslíkem, živinami, dále k hromadění metabolitů a toxinů, zkrátka ke stavu kdy svalová vlákna nemohou vykonávat svoji normální funkci. Sval je tedy zkrácený, nachází se v jakémsi „krizovém režimu“ a bolí.

Vzhledem k tomu, že svalovinu zad tvoří čtyři sebe překrývající se vrstvy svalů, je zřejmé, že o svaly na zádech skutečně není nouze. Hlavní oporu zádovému svalstvu poskytuje páteř. Páteř je tvořena obratli. Každý obratel (až na C1) má dva tzv. příčné výběžky (processus transversus). Jeden míří na levou, druhý na pravou stranu zad. Poměrně velká část svalů zad začíná nebo se upíná na příčné výběžky obratlů. Normální napětí svalů pravé a levé poloviny zad tak pomáhá udržet páteřní obratle centrované do střední roviny (osy) těla. Rozdílné napětí pravé a levé poloviny zad pak naopak obratle může excentricky vyosovat. Vyosené obratle iritují citlivé nervové dráhy, které páteří a v těsné blízkosti obratlů probíhají. Další zdroj bolesti zad je na světě.

Bolesti zad jsou tedy vyvolávány mechanicky, dysfunkční fyziologií, dysfunkční chemií svalů, nervovým drážděním, nekorektním postavením a funkcí kloubních spojení a mnohými dalšími aspekty. Všechny tyto generátory bolesti zad však mají primární příčinu své existence – rozdílnou délku dolních končetin.

Proč mám dolní končetiny různě dlouhé?

Každý kloub ke svému běžnému fungování potřebuje vnitřní prostor, ve kterém na sebe dosedají kloubní plochy a pohybují se po sobě. Tento prostor se označuje jako kloubní štěrbina. Během života se nám stane, že zakopneme, upadneme, vymkneme si kloubní spojení, dáváme si nohu přes nohu, zkrátka že kloubní spojení vystavujeme nestandardním způsobům použití. A v tyto okamžiky se kloubní štěrbiny mohou zvětšit. A také se zvětšují. Zvětšení kloubních štěrbin se děje v řádu desetin milimetrů, někdy milimetrů samotných. Kumulativně tak lze v řádu let „úspěšně nasbírat“ zvětšení kloubních štěrbin až do neuvěřitelných 4 cm, aniž bychom si toho byli vědomi. Rozdíl délky dolních končetin tak vzniká téměř nepostřehnutelně.

Existuje způsob jak vrátit dolním končetinám stejnou délku?

Nebudu vás napínat, existuje. Více informací najdete v tomto mém článku o Terapii Dornovou metodou.

Závěrem

Rozdílná délka dolních končetin je v naprosté většině svalově-kloubních bolestí skutečným a primárním původcem chronických bolestí zad. Nalezení primární příčiny bolestí je prvním krokem k jejich odstranění. Život bez analgetik a návrat k radosti z pohybu je blíže než si většina z nás myslí.

Petr Blatný – Masáže Kuřim