Bolest kotníku

Bolest kotníku je typickou bolestí spojenou převážně se sportovními úrazy. Nicméně geneze příčin různých druhů bolestí kotníku je daleko širší než jen sport.

Pojďme se nejdříve podívat na kotník jako takový. Kotník, přesněji řečeno hlezenní kloub (articulatio talocruralis), je poměrně složité kloubní spojení. Pohyb hlezenního kloubu probíhá ve dvou rovinách – plantární flexe (ohnutí chodidla do špičky) a dorzální flexe (přitažení špičky chodidla směrem k přední straně lýtka). Stranově je toto skloubení fixováno pomocí vazů. Na vnější straně (laterální) jsou 4 na sebe navazující vazy rozprostřeny trojúhelníkovitě. Na vnitřní (mediální) straně jsou pak tři na sobě nezávislé vazy.

Bolest kotníku si nejčastěji způsobíme zraněním

Nejčastější příčinou bolesti kotníku je právě poranění postranních vazů hlezna. Jak již bylo řečeno, nejtypičtějším mechanismem vzniku této bolesti kotníku jsou sportovní úrazy. Protože mediální vazy hlezna jsou pevnější, nejčastěji dochází k poranění vazů laterálních, tedy extrémním supinačním došlapem (extrémní postavení se na vnější hranu chodidla).

Zmíněný mechanismus poranění vytváří intenzivní bolest kotníku, často spojenou s otokem hlezna.

Dornovou metodou k ošetření bolesti kotníku

Pakliže se nejedná o natržení či úplnou rupturu vazu, lze i v případě natažených vazů hlezna úspěšně aplikovat kombinaci Dornovy metody a technik uvolňujících zkrácené vazy a přiléhající svalové struktury lýtka a chodidla.

Dobrou praxí je přistupovat k šetrnému ošetření bolesti kotníku Dornovou metodou až tehdy, když je lékařsky vyloučena zlomenina hlezenního kloubu, případně ruptura některého z jeho vazů.

Bolest kotníku lze následně řešena opatrnou recentrací postavení a nastavením fyziologického vymezení kloubní štěrbiny hlezenního kloubu a uvolněním zkrácených vazů hlezna.

Petr Blatný