Petr BlatnýNatržený trojhlavý lýtkový sval – rapidní zhojení. Dnešní článek je faktickou případovou studií maximálně akcelerovaného vyhojení natrženého lýtkového svalu, pomocí aplikace lokální kryoterapie a instalace podpůrných tejpů.
Geneze zranění: Muž, 43 let, atletická postava s rozvinutou muskulaturou, intenzivní rekreační sportovec. Během sobotního tréningu tenisu došlo při rapidním stranovém přesunu k ruptuře mediální (vnitřní) hlavy trojhlavého lýtkového svalu (musculus triceps surae – caput mediale musculi gastrocnemii). Okamžitě po vzniku zranění nemožnost došlapu na levou dolní končetinu z důvodu intenzivní bolesti. Následoval okamžitý přesun do nemocničního zařízení, kde byla uvedená ruptura diagnostikována a sonograficky potvrzena. Jako léčba byl předepsán 3 týdenní konzervativní klidový režim s podporou analgetik a případnou následnou rehabilitační péčí. Žádné doplňkové ošetření nebylo poskytnuto.
Tentýž sobotní den, cca 2 hodiny po vzniku zranění, jsem byl klientem kontaktován s žádostí o pomoc při řešení intenzivní bolesti a nemožnosti běžného používání levé dolní končetiny, spojené s rupturou trojhlavého lýtkového svalu.
Ošetření: Nezbytným faktorem pro úspěšné řešení ruptury jakýchkoliv svalových struktur je, od okamžiku vzniku zranění, co nejrychlejší aplikace lokální kryoterapie přímo na postižený sval či skupinu svalů. Za vlastní praxí empiricky ověřený nejvhodnější časový interval k zahájení co nejúčinnějšího ošetření, považuji zahájení aplikace lokální kryoterapie do nejvýše čtyř hodin od vzniku zranění. Čím delší je časový úsek mezi vznikem zranění a prvním nasazením lokální kryoterapie, tím se prodlužuje interval potřebný pro celkové vyhojení zranění. Čas prvotní intervence je tedy klíčový.
Prvotní ošetření uvedeného klienta bylo provedeno v časovém úseku tří hodin od vzniku zranění. Před započetím ošetření klient nebyl schopen plného došlapu na levou dolní končetinu, při chůzi silně kulhal a pociťoval permanentní bolest v postiženém lýtkovém svalu.
Po provedení prvotní vizuální a palpační diagnostiky bylo přistoupeno k aplikaci lokální kryoterapie pomoci směrové trysky, formou tryskání CO2 při aplikační teplotě – 88°C, přímo na místo ruptury svalových vláken s časovou expozicí 3 minut. Po ukončení prvotní aplikace lokální kryoterapie byl následně instalován tejp s inhibičním svalovým předpětím cca 25%, v kombinaci s lymfatickým tejpem akcelerujícím vstřebání zraněním vzniklého hematomu.
V časovém úseku pěti minut od ukončení prvotního ošetření pomocí lokální kryoterapie a následné instalace tejpů, byl klient schopen plného došlapu na levou dolní končetinu, s poklesem bolesti na 20% původní intenzity. Během deseti minut od ošetření klient samostatně kráčel, včetně chůze ze a do schodů.
Následně bylo s klientem dohodnuto schéma každodenních reaplikací tříminutové lokální kryoterapie v délce pěti po sobě následujících dní.
Konkluze: Po celkovém počtu šesti aplikací lokální kryoterapie, doplněném o instalaci kineziologických tejpů, bylo během 6 dní dosaženo kompletního ústupu bolesti rupturou postiženého lýtkového svalu a rapidního návratu plnohodnotné chůze. Vyhojení zranění tedy bylo významně akcelerováno.
