Petr BlatnýJak vyběhnout s bolestí. Tímto netradičním a zcela záměrně dvoj významovým názvem dnešního článku uvádím svůj osobní a intimní vztah k běhu, nahlížený z pozice dokonalého nástroje umožňujícího transformaci a léčbu pohybového aparátu.
Když se ohlédnu zpátky do své minulosti, tak si uvědomuji, že jsem běh vlastně nikdy neměl rád. Vlastně jsem ho většinou upřímně nesnášel. Ten pocit, kdy srdce, zčásti v hrudníku a z části už v krku, bije jako na poplach, člověk se zalyká lapavými nádechy, v bocích a plících se ozývá nesnesitelné píchání a nohy jsou těžké a pomalé až k uzoufání. Pot, který už smáčel všechno oblečení si vždycky v tu nejnevhodnější dobu najde cestu a steče do očí, kde pálí jako řeřavé uhlíky. A cíl ne, a ne se přiblížit. Dokonalý obraz utrpení.
Dnes však běh vnímám zcela jinak. Vím totiž, že je to dar. Dar s velkým „D“. Když běžím, cítím, jak moje srdce radostně a pravidelně tluče. S každým jeho úderem se celým mým tělem rozlévá pocit klidu, soustředění a radosti. Moje mysl je klidná. Nejsou v ní žádné myšlenky. Je jen tady a teď. Pozoruji, jak mě každý krok unáší dál a dál. Na svém obličeji vnímám doteky slunce, větru, kapek deště nebo chladivé polibky sněhových vloček. Je jedno, jestli je den nebo noc. Nezáleží na tom. Každý okamžik běhu je totiž svým způsobem posvátný, dokonalý a jedinečný. Běh je pravá, nefalšovaná a koncentrovaná esence života. Obsahuje všechno, co život přináší. Jen intenzivněji. Je to lék.
Dva zcela odlišné pohledy jednoho člověka na zcela identickou fyzickou činnost. Jak je to možné? Kde a kdy nastal takový zásadní přerod vnímání? A proč se to vlastně stalo? Začněme tedy pěkně popořadě…
Ve své praxi terapeuta, maséra a fitness poradce se neustále setkávám s velkým množstvím lidí. Řešení chronických a akutních bolestí mých klientů ode mne vyžaduje nejen velkou míru fyzické aktivity, soustředění, všímání si detailů a nalézání souvislostí v leckdy značně složité a zdánlivě nelogické nebo kolidující symptomatice. Moje práce ode mne zároveň vyžaduje množství empatie, sdílení složitých životních situací a nalézání myšlenkových nebo emočních bloků spojených s bolestmi pohybového aparátu. Všechny zmíněné aspekty mé praxe vyžadují množství energie.
Jedním ze základních zákonů našeho vesmíru je fakt, že energie nevzniká ani nezaniká. Pouze se transformuje. Je trvalá a je všude kolem nás. Pokud člověk ví jak, stačí natáhnout ruku a použít ji ve svůj prospěch.
Stavba lidské kostry, postavení a rozsah kloubních spojení, funkčnost a rozmístění svalového korpusu, průběh a struktura inervace, to vše je vysoce specializováno a ve své synergické harmonii stvořeno k zcela konkrétnímu a zásadnímu cíli. K běhu.
Ať už tomu budete věřit nebo ne, člověk je skutečně zrozen k běhu. Běh je přirozeným projevem všech tvorů. U lidí během nejmarkantněji oplývají děti. Běh je jejich přirozenost. Alespoň do té doby, než je my dospělí naučíme být línými.
A právě dětský pohled na běh mne přivedl k úžasnému prozření. Děti nejsou ani při běhu, ani po běhání unavené. Naopak. Čím více děti běhají, tím více mají energie. Děti získávají energii pomocí běhu. Ale jak je to možné?
Odpověď je až trestuhodně jednoduchá. Běh je do lidského těla zakódován jako lék a stimulant.
Když člověk běží, celé tělo se okysličuje, nastartuje se metabolismus cukrů a tuků, svaly a klouby jsou příkladně zásobovány živinami a kyslíkem, kardiovaskulární systém posiluje a zefektivňuje svoji funkčnost. Stejně je na tom i svalový a nervový systém. Endokrinologický systém iniciuje tvorbu endogenních morfinů, které zprostředkovávají pocit libosti a euforie. Mozek je bohatě zásoben krví, aby mohl lépe zpracovávat okolní vjemy a koordinaci pohybu. Tělo zkrátka žije. Žije naplno a plnými doušky.
Dobře, kde je ale ten zakopaný pes? Proč naprostá většina lidí při běhu cítí pocity spíše nelibé a proč vnímá běh jako trest?
Ukažme si na viníka prstem. Viníkem je, připravte se na to, tak tedy generálním viníkem nezábavnosti, odpudivosti a neoblíbenosti běhu je u naprosté většiny lidí Ego. Ano, čtete správně, Ego. Cože?
Ego, ten ukňouraný a poťouchlý hlásek, který (v naprosté většině případů hlavně u dospělých) začne skuhrat, že už nemůžete, že je to k ničemu, že vám to určitě ublíží nebo aspoň neudělá dobře atd.
Prozradím vám jednu osobní zkušenost. Moje Ego bylo extrémně hlasité, výřečné a náramně spokojené samo se sebou. Speciálně v oblasti náhledu na běh. Mělo naprosto jasno v tom, že běh pro mě určitě není vhodná aktivita. A už vůbec ne v dešti nebo mrazu a taky když moc svítí sluníčko, …
Jenže pak jsem do debaty zapojil mozek, stopky, váhu, krejčovský metr a tvrdohlavost. Dal jsem si jasný cíl. Vydržet 6 po sobě následujících týdnů obden běhat a zjistit, co se vlastně s mým tělem a s mojí kondicí stane.
Nebudu lhát. Prvních 14 dní to bylo jen a jen o vůli. Moje kondice téměř neexistovala. Startoval jsem z bodu nula. Bolelo to. Běžel jsem jako postřelený šnek s rozšláplou ulitou, který se omylem nalepil na žvýkačku. Možná to bylo i o trochu horší.
Třetí týden se najednou něco stalo. Pořád jsem se do běžení musel nutit. Už to ale tolik nebolelo, a dokonce jsem se občas rozhlédnul kolem sebe.
Když přišel šestý týden, nevěřil jsem svým očím. Vlastně jsem byl překvapený v mnoha směrech. Mou pravidelnou začátečnickou trasu (6 km) jsem uběhnul o 10 minut rychleji než během prvního dne. A ještě jsem měl plno sil. Můj dech už zdaleka nepřipomínal sípot papiňáku, nohy mě stále nesly, a dokonce jsem měl rouhačskou myšlenku popoběhnout trošku dál než obvykle. Krejčovský metr a moje oblíbené kalhoty jasně ukazovaly, že můj pas je o 4 cm užší. Co pro mě ovšem bylo zásadně fascinující byl fakt, že poměrně rapidně kleslo celkové množství mého podkožního tuku, rapidně mi narostla celková celodenní úroveň energie a hlavně, moje mysl byla čistá, klidná a pozitivně naladěná. A navíc, bonus s velkým B, nic mě nebolelo. Co se to vlastně stalo?
Běh mi ukázal svůj léčivý potenciál. Umí léčit tělo, duši i mysl. Jako každý lék potřebuje správné dávkování. A pravidelnost užívání. V současné době tento lék užívám 3 až 6 krát týdně.
Pro úplné začátečníky mám několik rad, jak z běhu udělat svého přítele:
- Jasně se rozhodněte že chcete běhat. Vyslovte to nahlas sami před sebou. Slibte si to. Pomůže i to, když svoje rozhodnutí sdílíte s blízkou osobou, která vás v případném okamžiku zaváhání podpoří.
- Je velice pravděpodobné, že vše k běhu potřebné už doma máte. Nekupujte žádné speciální a drahé běžecké vybavení. Potřebujete jen tenisky, sportovní oblečení odpovídající roční a denní době, a hlavně svoje odhodlání. Vše ostatní je zbytečnost.
- Zvolte si přiměřenou trasu své aktuální kondici. Běh by měl probíhat alespoň 30 nepřetržitých minut. A pokud to ze začátku není možné, kombinujte běh s chůzí nebo stanovenou trasu projděte maximálně intenzivní chůzí. Ale pozor na Ego. Je dobré na sebe být trošku více přísný a nepolevovat při prvních známkách únavy.
- Stanovte si jasný cíl. Kolikrát týdně, jakou vzdálenost a jak dlouho budete běhat. Svůj cíl dodržte. Nakonec, dali jste slovo sami sobě.
- Veďte si o svém běhání deník nebo záznamy. Jen tak uvidíte, jak se zlepšujete. Ve složitějších situacích a pochybách tyto údaje dokážou být opravdu silnou oporou.
- Žijte běháním. Čtěte o něm, zjišťujte si o běhu nové informace, motivujte se úspěchy ostatních. Zkrátka nasměrujte svoji mysl na běh, ať vám pronikne „pod kůži“.
- S rostoucí sebedůvěrou a úspěchy postupně zařazujte a kombinujte pokročilejší typy běžeckých tréninků. Stagnace na jedné trati a jednom typu tréninku je nežádoucí. Různé typy tréninků rozbijí monotónnost a přinesou oživení, radost a nové výzvy.
- Mějte radost z každého, třeba jen dílčího úspěchu. Běh je radost. Tak ho tak prožívejte.
- Hydratujte, hydratujte, a ještě jednou hydratujte. Dobrý pitný režim je u běhu zcela zásadní.
- Nezapomínejte na dny odpočinku. Trénovat je prima, ale každý musí někdy odpočívat a regenerovat. Pokud jste opravdu unavení, dejte si den odpočinku navíc.
- Poctivě před a po tréningu provádějte strečink. Předejdete tak zranění a svaly vás nebudou po námaze tolik bolet.
- Kdo hodně sportuje, musí mít i odpovídající příjem kvalitní a vyvážené stravy. Cukry vás budou lákat, ale ty opravdu navyšovat (ani konzumovat) nemusíte.
