Petr BlatnýVe druhém pokračování tématiky bolesti zad se zaměřím na sval, který je v případě své dysfunkce, schopen generovat významné bolesti jak v oblasti beder, hýždí, tak i v dalších částech těla.
Velký hýžďový sval (musculus gluteus maximus)
Velký hýžďový sval (dále je VHS) patří mezi největší svaly lidského těla. Zásadním způsobem se podílí na schopnosti člověka být a setrvávat ve vzpřímeném postoji. V případě jeho dysfunkcionality (ať už z důvodu jeho přetížení, nadužívání, traumatického či degenerativního poškození) člověk není schopen (nebo je schopen jen omezeně či s bolestí) chůze do elevujícího terénu, nemůže kráčet do schodů, zkrátka je zásadně omezena schopnost chůze, běhu či výskoku všude tam, kde je při tomto pohybu nutné zvednout chodidlo ze země a pomocí zapojení VHS jej položit na vyvýšenou překážku.
Klasickým příkladem dysfunkcionality VHS je “šouravá chůze”, kdy člověk pro svoji lokomoci používá pouze střídavé předsunování natažených dolních končetin – tedy schopnost samostatné chůze pouze po rovině, bez ohýbání a pozvedávání dolních končetin v kolenou.
VHS patří mezi bilaterální svaly (oboustranné svaly). Jeho začátek je na vnější ploše lopaty kosti kyčelní (fascies glutea os ilium), hřebenu kyčelním (crista iliaca), vazivovém obalu hrudně-bederní oblasti (fascia thoracolumbalis), křížové kosti (os sacrum) a kostrči (os coccygis). Upíná se na stehenní kost (femur) a skrze kloubní spojení tvořené kostními hrboly (jmenovitě skze condylus lateralis – tractus iliotibialis) i na kost holenní (tibia).
Nejčastějším problémem spojeným s přetížením nebo nadužíváním VHS je ostrá, bodavá a úporná bolest spodní části beder nebo hýždí samotných, která může být jak lokalizovaná do jednotlivých bodů, tak může vystřelovat směrem od středu bederní páteře buďto horizontálně (laterálně) po okraji horní části lopaty kosti kyčelní ke kraji těla nebo diagonálně od posledních dvou bederních obratlů (L4 a L5) směrem ke kyčelnímu kloubu.
Mezi nejběžnější příčiny vzniku bolestí VHS patří jeho přetížení skrze razantní pády přímo na tento sval, delší běh nebo chůzi do kopce v mírném předklonu, dlouhodobý sed s nekvalitní podporou zad během kterého člověk z části sedí přímo na VHS, nepřiměřené až extrémní skokové zatížení dolních končetin při posilování nebo plavání, kdy dochází k extrémní extenzi dolních končetin apod.
Zdrojem pociťované bolesti je nejčastěji lokálně ohraničená část svaloviny, která je křečovitě sevřená, a z tohoto důvodu nemůže normálně fyziologicky fungovat. Tyto lokálně ohraničené mikroregiony svalových vláken jsou nedostatečně zásobeny krví, živinami a kyslíkem a jejich antagonisté (svaly, které svou vlastní kontrakcí dokáží běžně zkrácené opoziční svaly natáhnout) nedokáží nadměrnou kontrakci postiženého svalu uvolnit.
Takto “zablokovaný” sval, respektive jeho postiženou část, je pak nutné ošetřit manuálně, tedy mechanicky uvolnit nadměrné svalové napětí a dotčenou svalovou tkáň tak navrátit do normálního, fyziologického stavu.
Nejvhodnějším způsobem ošetření se jeví aplikace akupresurních technik v kombinaci s následnými protahovacími cviky. Jako prospěšná a vysoce účinná se prokazuje i aplikace lokální kryoterapie, jejíž výhodou je okamžitý ústup bolesti do několika minut po aplikaci.
V lehkých případech přetížení VHS, případně jako doplňkovou metodu profylaxe, je možné použít i protahovací cvik, který je na videu výše.
Tento protahovací cvik se aplikuje na tu končetinu (a porci VHS), která je přímo dotčená bolestivostí VHS. Nejprve přitáhněte koleno dolní končetiny směrem k souhlasnému rameni, výdrž 10 až 20 vteřin, a následně končetinu vraťte do původní polohy. Následuje přitažení kolene stejné končetiny směrem k protilehlému rameni se společnou opačnou rotací hlavy. Výdrž 10 až 20 vteřin, poté návrat do výchozí pozice. Celý cyklus protažení lze opakovat 2 až 5 krát maximálně 3 krát denně.
Pokud vám tento protahovací cvik působí nadměrnou bolest, pocit nepohodlí nebo jiné obtíže, rozhodně jej NECVIČTE a vyhledejte odbornou lékařskou pomoc.
Petr Blatný – Masáže Kuřim
